11 / 2017   
PoÚtStČtSoNe
   12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930      

Dnes má svátek Nina,
zítra slaví Beáta




Jak opravit přehřívání notebooku

Úvod do problematiky

Tento článek bude spíše rychlou fotogalerií, poněvadž mi nedávno došla trpělivost s věčným vypínáním notebooku kvůli vysoké teplotě. A protože na tenhle nešvar zcela jistě netrpí jen můj nepříliš známý model Toshiba L670, může posloužit všem, který mají podobný problém a nechce se jim dávat tisíce za servis. Ovšem nečekejte zde žádné super termíny a odbornosti, tohle je zkrátka článek laika, který si sem tam umí něco rozebrat, opravit a poškodit sám :)
říjen 2013





O co tedy jde? Koupíte si notebook a pokud máte štěstí, vydrží vám chodit i ty dva roky, po kterou trvá záruční doba. Lehce po ní už se však objevují první problémy. Hodně notebooků má problémy s napájením, s prasklinami, s otlačenou klávesnicí, ovšem nejčastější problém se může týkat automatického vypínání notebooku. Dojde k tomu ze dvou důvodů. Buď jedete na baterku a při pohybu vám omylem baterka spadla na nohu. Pak se samozřejmě notebook ochotně vypne. Ovšem pravděpodobnější příčinou bude fakt, že po nějaké době používání přestane fungovat chladící okruh, dochází k přehřívání součástek uvnitř notebooku a automatická ochrana jej při překočení kritické hranice natvrdo vypne.

Teploty v notebooku - kde a proč?

Nejvíce nás trápí tři teploty: procesoru, grafiky a disku. Podstatná je informace, že s vysokými teplotami se snižuje životnost součástek. Na druhou stranu se totéž uvádí i o velmi nízkých provozních teplotách. Častěji se však setkáme s první variantou. Existuje spoustu prográmků, které nám umožňují sledovat všechny tyto teploty. Jednoduchý a přehledný je například Speedfan. Nejvyšší teploty v notebooku dosahuje většinou procesor, přirozeně hlavně při velkém a dlouhodobém zatížení. Stejně tak grafika, snažící se ze všech sil pracovat na vykreslení nejsložitějších 3D scén v oblíbené střílečce, se docela zapotí. Disk se pro změnu zahřívá nejčastěji při dlouhodobém kopírování či zapisování dat. Nechci tady tvrdit nějaké limitní teploty, protože se mohou lišit model od modelu. U disku se tvrdí, že by neměl přesahovat 55 stupňů, u procesoru a grafiky nerad vidím cokoliv nad 90, na druhou stranu jsou často schopny pracovat i lehce přes stovku. Nebyl bych si však jistý, že takovou práci do budoucna díly ocení.

Co je však důležité vědět, je, že o chlazení všech těchto tří hlavních součástek (k nimž můžeme ještě započítač čipset a nějaké další součástky) se stará jakýsi chladící okruh. Každý notebook je sestaven tak, aby uvnitř něho proudil studený vzduch a snažil se procházet všemi těmito kritickými místy, která by ochlazoval. A tak vzduch postupně zvyšuje svou teplotu, jak prochází kolem horkých dílů a ven z notebooku už vychází vzduch horký. K chlazení se samozřejmě používají ještě další součástky, ke kterým se dostaneme později. Vzduch notebookem prochází automaticky, ale není to žádná sláva, takže pokud je potřeba toku vzduchu pomoci, zapnou se větráčky. U některých modelů chodí neustále, některé notebooky ale umí být zcela tiché a ventilátory zapnout jen při vyšší teplotě. Vrtulky tak nasávají vzduch, případně vyhánějí vzduch ven. Může být třeba jen jedna, ale může jich být i více. Pokud je systém chlazení sestaven blbě, stává se pak lehce, že některé modely na teploty trpí více než jiné modely. Už jen proto, že má kritická místa moc blízko u sebe, že má přívod vzduchu na místě, který je často uživatelem ucpaný (deska stolu, klín), že má napájení blízko procesoru a nebo že baterie je blízko velkého zdroje tepla (což snižuje životnost baterie). Zkrátka a dobře záleží na tom, jaký model notebooku máme. U některého si vysokých teplot nevšimneme nikdy, některý bude na teploty trpět třeba i během záruky. A někde to ani nepostřehneme, protože notebook používáme tak maximálně k napsání dopisu ve Wordu a procesor se zatím s lopatou opírá o zeď a žádnou těžkou práci dosud nezná.

Notebook se natvrdo vypnul - rychlé řešení

Systém chlazení se po čase zanese prachem. Zejména plechová žebírka se uvnitř zahltí a hůře pak odvádí vzduch. To je první velká příčina, která se dá řešit docela jednoduše.




Když už ignorujeme opálená stehna od vysokých teplot (což je mimochodem nic moc pro naše zdraví) a časem dojde k vypnutí, nejprve si buďme jistí, že to je vysokou teplotou. Obvykle se to pozná podle toho, že skoro neudržíme ruku někde na spodní části notebooku, kde je procesor. Pokud nevíme, kde je procesor, ošaháme si zespod celý notebook, dokud nenajdeme místo, které by troše snahy dokázalo ohřát i hrníček s vodou na kafe. Jinou možností může být většinou vada napájení, baterie nebo komplexní problém někde v hardwaru. Automaticky vypnutý notebook se taky většinou znovu hned nedá zapnout a pokud ano, po krátké chvíli se znovu vypne. Nedá se nic dělat, je potřeba přistoupit k prvnímu pokusu o "opravu". Není na tom nic složitého. Prostě vezmeme vysavač a všechny vstupy a výstupy vyluxujeme. Nemusíme se moc bát zničení, tedy pokud nemáme vysavač schopný vcucnout dovnitř i kocoura. Na druhou stranu se ke mě dostaly informace o tom, že i tato metoda notebook může poškodit kvůli statické elektřině. No nevím, já jsem vysával vždy a nikdy s tím problém neměl. Nicméně pro jistotu sem tedy tuto informaci píšu. Rozhodně je mi milejší notebook vysát (pochopitelně nepoužívám kartáče, štětinky a podobné nesmysly na násadě), než ho rozebrat a riskovat poškození pravděpodobnější. A nebo nedělat nic a jednou za půl hodiny nasupeně koukat na vypnutý notebook, až se laskavě ochladí a dovolí mi zapojit se zase do LAN párty. A co že tím získáme? Vysátím dojde k uvolnění cesty, většina prachu je v čudu a chladící systém zase může dýchat.

Výměna chladící pasty u přehřátého notebooku

Pokud však vysátí nepomohlo, máme ještě možnost koupit chladící podložky. Komu však takové řešení nestačí, zřejmě se nevyhne buď servisu a nebo vlastní velké a náročné operaci, která čekala i můj notebook. Procesor, čipset a grafika jsou totiž chlazeny ještě pasivním způsobem - součástkou, která se dotýká těchto součástek a pomáhá tak odvádět teplo ven. Tato součástka, aby odváděla teplo lépe, se většinou skládá z mědi. Uvnitř měděné trubice je ještě voda (ev. ethanol), která pomáhá lépe vyhnat teplo ven k výstupu. Podstatné je ovšem to, že tato součástka se dotýká procesoru, čipsetu a čipu grafiky pomocí jakýchsi nálepek anebo teplovodivé pasty. Díky tomu se teplo odvádí lépe a učinněji - a také je jistota, že odvod tepla probíhá po celé ploše procesoru a ne jen z jednoho místa, kterého by se plíšek náhodou dotýkal. Problém ovšem je, že v případě teplovodivé pasty tato časem zatvrdne a přestane plnit svou funkci. Ano, bojíte, se správně, tato pasta se musí vyměnit.




Rozhodně nepůjde o snadnou práci pro někoho, kdo neudrží v ruce ani šroubovák. Dříve se notebooky dělaly tak, že se k procesoru dalo dostat relativně snadno. Sundala se jedna krytka, klávesnice, sem tam něco navíc, a člověk byl hned u procesoru. Dnešní modely už asi taková prča nebudou. Rozhodně ne můj model Toshiba L670, do kterého se pustíme.



Rozebrání notebooku Toshiba L670

Co je nutné mít před samotnou operací, je nová teplovodná pasta. Dá se koupit na Alze i Czc, osobně doporučuji pastu MX-2, se kterou mám osobně dobré zkušenosti. A nebo zkrátka něco, co má vydržet hodně let (MX-2 měla schopnost plnit svou funkci tuším 7 let). Pak bude potřeba buď mít mimořádný talent na kreativní řešení rozberání a nebo si sehnat někde servisní manuál, ve kterém bude napsáno, jak se co rozebírá. Já návod neměl, takže jsem se do Toshiby pustil takzvaně průzkumnou metodou.

Ta spočívala v rozšroubování všeho, co mělo šroubky. K sundání klávesnice člověk musel vycvaknout horní záslepku nad funkční řadou klávesek, aby se mohl dostat k dalším šroubkům a klávesnici vyndat. Pozor na to, že klávesnice, stejně jako mnoho jiných dílů, je spojená s deskou titěrnými tenkými datovými kablíky, které je třeba poodpojovat (a chceme-li, aby nás později panáček ve hře i nadále poslouchal, tak kablíky nesmíme zapomenout zase zapojit :-)).










Má radost z toho, že jsem se dostal dovnitř, netrvala moc dlouho. Z tého strany jsem sice viděl dost, ale vše podstatné bylo ukryté ze strany druhé. Což znamenalo sundat nějak spodní kryt notebooku. Což ovšem evidentně nebylo možné, protože na spodním šasi drželo vlastně vše. Takže Toshiba zkrátka toužila po tom, abych musel chtě nechtě vyndat celou desku ze šasí a otočit si ji sám. Naštěstí k tomu stačilo povolit jeden šroubek a pečlivě dávat pozor na kablíky v desce, které byly i z druhé strany.













Až na napájení jsem odpojil vše co šlo. Napájení jsem nechal, protože mé operaci to nevadilo. Zbývalo odšroubovat chladící součástku, která měla 4 šroubky na procesoru a 3 na grafice.










Po odtajnění následoval očekávaný šok. Na procesoru se válí tuny staré ztvrdlé pasty, která už očividně moc teploty dál nepředávala. Všehno ostatní bylo v kontaktu s jakýmisi gumičkami, takže ostatní součástky jsem neřešil, protože z vypínání notebooku bylo jasné, že viníkem je vysoká teplota CPU neboli procesoru.




















Po vyndání procesoru (je potřeba otočit šroubek u patice) jej čekalo čištění stejně jako u sundané trubice. Čím něco takového očistit, těžko říct. Každý doporučuje něco jiného. Já raději beru suchý hadřík, a jemně nabírám starou pastu do něj. U tohohle i5 procesoru mě překvapilo, že má kromě dvou plošek (zatím jsem vždy řešil u starých notebooku jen jednu) ještě malé součástky vedle nich. Ty byly také zcela zaprasené starou pastou a bylo žádoucí z nich tu starou pastu odstranit.

Nakonec po vyčištění, nanesení nové pasty, zašroubování a zkompletování byla operace hotová. Trvala mi dvě hodinky, což je celkem slušný čas.










Teploty jsou výrazně lepší a hlavně se slavná Toshiba ještě nevypla ani při dlouhobé zátěži položená na koberci. A to může být výhra.



Domácí kutil - ano nebo ne?

Nepovažuji se v této oblasti za úplného neználka a chlazení jsem řešil už u mnoho notebooků. Fakt je, že u takového děla tedy poprvé. Ale pokud jste šikovní, umíte se šroubovákem a máte cit v ruce i v hlavě, tuto operaci zvládnete také. Je ovšem potřeba varovat před tím, že každá taková operace nese potenciální rizika. Předně se snažíme nesahat na žádnou elektronickou součástku, pokud nemusíme (procesor, paměti, desku, bereme výhradně ze strany a za místa, kde poblíž není součástka - kvůli statické elektřině, která by mohla součástku zničit). Dále nesmíme provádět rozebrání silou, pokud si nejsme jistí, jak se notebook rozebírá. Zde jsem se setkal s několika variantami. Šasí tak pevné a nedobytné, že se u něj nešlo dostat dovnitř ani s ověřenou metodou postupného odcvakávání z míst, kde jsou zobáčky. A nebo šasí tak křehké, že se rozpadalo a popraskalo při prvním kontaktu. Nemůžeme se divit, dneska se všechno dělá levně, takže kvalita tomu občas odpovídá. Každopádně počítejte s tím, že každé rozebrání notebook poškodí. Ať už nějakou tou ulomenou pacičkou na krytce či šasíčku, tak dokonce ulomenými závity u šroubků, protože jsou tam jen tak halabala a kdoví jestli nepopraskaly už z výroby či během používání. Zkrátka a dobře rozebrání notebooku nikdy není sranda a osobně k němu sahám jen, když není vyhnutí. Naštěstí má Toshiba šroubků celkem dost, takže pár polámaných závitů ještě zvládá. A za pár dalších let už zase budou jiné stroje, třeba budou schopny i lítat a vařit kafe :)





© 2011-2013, ARTEGA, o.s.

Diplomy, fonty a hry zdarma ke stažení - Katalog nekomerčních odkazů s pedagogickou tématikou

Epřehledy - Rychlý přehled v nejrůznějších oborech - ITBlogček - Rady a návody pro počítačové všeználky